"Je lepší být nenáviděn pro to, jaký jsi, než být milován pro to, co nejsi." - Kurt Cobain

Chikaru - 1.část

1. února 2013 v 17:38 | Erue |  Chikaru
Tady je 1.část mé 1.povídky co zveřejňuju. Tak nechte prosím komentář, doufám, že se bude líbit ^-^.

"Chikaru!"
Zdá se mi to, nebo slyším v dálce volat svoje jméno? Ne, to není možné, na takovém klidném místě… "Chikaru, slyšíš mě?" Ne, nezdá se mi to, rázem mě z mých snů vytrhl křik mé přísné učitelky matematiky. Matematika mi vůbec nejde a nebaví mě, takže při ní pořád musím snít. Stává se mi to často, občas se přistihnu, že jsem někde úplně jinde. Musela jsem se postavit a celá třída se mi smála, nikdo mě moc nemá rád, dělají si ze mne pořád jenom srandu… Jsem na této dívčí koleji 1 měsíc, pořád myslím na mojí kamarádku Manami z minulé školy, měla mě moc ráda, říkala mi, že jsem hrozně roztomilá a já to tak nesnášela. Teď mi to chybí. Uslyšela jsem zvonění. Sláva, konec dnešního vyučování pomyslela jsem si a šla na svůj pokoj, který mám se svou spolubydlící Yuri, mojí jedinou kamarádkou na této škole. Rozběhla jsem se přes školní park, už se nemůžu dočkat až si přečtu dopis od Manami... Dnešek byl 1.den co jsem ji viděla. Byla krásná jako anděl, měla černé dlouhé vlasy, bledě modré oči, bílou pleť, rudá ústa a školní uniformu, která jí velice slušela. Naše školní uniforma jsou tmavě modré šaty těsně nad kolena s polodlouhými rukávy, ze kterých vyčnívá bílá košile, ta je také vidět místo výstřihu, vyčnívající bílá spodnička, přes kterou je šněrování. Šaty jsou kolem pasu úzké a sukně je volná, rukávy jsou na ramenou nafouklé, jinak jsou také úzké. Schovala jsem se za strom, aby mě neviděla, a dál jsem si ji mohla prohlídnout. Už se stmívalo, seděla na lavičce a něco si zapisovala. Zafoukal vítr a já omylem šlápla na větev a zapraskala. Podívala se mým směrem, už jsem si myslela že si mě všimla, ale psala dál, teď se usmála. Zaklapla deník a šla mým směrem. Prohlédla si mne. "Ty musíš být Chikaru, že? Těší mě, jsem Emi" Věnovala mi ten nejkrásnější úsměv, potřásla mi rukou a odešla… "Ahoj Chikaru! Chceš jít se mnou k Elině? Budeme si potajmu pouštět filmy." přivítala mě Yuri. "Né, děkuju, vždyť víš, jak Elina nesnáší nové studenty."odpověděla jsem. Yuri odešla. Ach jo, zase sama. Až všichni spali a Yuri se stále nevracela, jsem otevřela okno a potichu popošla asi 1,5 metru po okenní římse a slezla po kovových příčkách na stěně, co tvoří únikový žebřík. Když jsem sama nebo je mi smutno tak chodím k jezeru na školním pozemku. Už jsem se blížila, svítil měsíc a já slyšela krásný zpěv a uviděla Emi. Emi se ohlédla. Usmála se a řekla "Co tady děláš, neměla by jsi spát?" "A ty?" odpověděla jsem. "Promiň, nechtěla jsem, aby to znělo tak hrubě" pípla jsem. "V pořádku." řekla. Najednou jsem si všimla zvláštního výrazu v Emině tváři a jiné barvy očí. Jako by byly světle fialové a místo kulatých zorniček byly protáhlé kočičí. Emi se zlomyslně zasmála. Dostala jsem strach. Přitáhla si mě k sobě a políbila mě.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lili Lili | 3. února 2013 v 13:21 | Reagovat

zaujímavý začiatok :-)...som zvedavá čo sa z tej Emi nakoniec vyklube....teším sa na ďalší diel :-)

2 Erue Erue | E-mail | Web | 3. února 2013 v 15:34 | Reagovat

[1]: Děkuju, další díl bude příští týden ^-^

3 *Mary-chan* <33 *Mary-chan* <33 | Web | 3. února 2013 v 17:07 | Reagovat

Ahooj :) spřátelím určitě  :) takže diplomek budeš mít ještě dneska (pokud teda stihnu :D)nebo až za týden :)
jinak až budu mít čas, hned se pustím do čtení tvé povídky ;)) No nic, jsem zvědavá :D))

4 Erue Erue | E-mail | Web | 3. února 2013 v 18:06 | Reagovat

[3]: Děkuju moc,chtěla bys taky nějaký diplomek? Jestli jo, tak napiš s kým a bude co nejdřív :D ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama